Auto budoucnosti má jen málo společného s tím, co auta představovala v minulosti. Místo klasického dopravního prostředku jde o pojízdný počítač, který je přirozeně propojený s naším digitálním životem. Už ho neřídíme my, řídí nás. Taková zásadní změna si vyžaduje i nový přístup k vývoji, navrhování, výrobě a provozu nové generace automobilů.
Pojem „auto‑mobile“ – tedy „samo‑jedoucí“ – vznikl okolo roku 1860, kdy se parní a motorová vozidla začala odlišovat od koňských povozů. Ve skutečnosti se však auta nikdy neřídila sama. Řidič musel řídit, nastavovat rychlost, řadit převody, dávat znamení a vykonávat mnoho dalších úkolů. V posledních letech se ale řada z těchto činností postupně automatizovala – automatické převodovky, dešťové či světelné senzory výrazně ulehčily život za volantem.
Bezpečnostní systémy, jako například varování před opuštěním jízdního pruhu nebo brzdové asistenty, už zasahují i do těch nejdůležitějších úkolů řidiče, do řízení a regulace rychlosti – a posouvají automatizaci o další krok. Následuje autonomní řízení, které z aktivního řidiče dělá jen jednoho z pasažérů. Vozidlo pomocí kamer, radarů a dalších systémů rozpoznává své okolí a s podporou umělé inteligence samo rozhoduje, jak zareaguje na situaci na silnici.
Tento vývoj má jasnou linii: zatímco první „pomocníci“ ovlivňovali jen jednotlivé prvky auta, jako stěrače nebo světla, dnešní bezpečnostní systémy zasahují do více oblastí řízení, zrychlování či brzdění a autonomní řízení nakonec převezme kontrolu nad všemi funkcemi vozidla. Integrace jde i za hranice samotného vozu. Posádka a auta jsou neustále připojena k datovým sítím, což umožňuje nepřetržitou výměnu informací s okolím. Je to vidět i na ukázkovém videu:
Auto je zde v podstatě jen jedním z prvků společného zážitku, podobně jako víno či přílohy, které si dva pasažéři vybírají na displeji během cesty do restaurace.
Rostoucí automatizace a integrace se musí odrazit i ve vývojových a návrhových nástrojích. Každá změna může ovlivnit další funkce vozidla, proto je nutná důkladná kontrola. Nespočetné vazby mezi jednotlivými součástkami už nelze řídit ručně – řešením je systémové inženýrství, tedy systém systémů. Právě zde hraje klíčovou roli platforma 3DEXPERIENCE, která umožňuje propojený vývoj, návrh a správu komplexních systémů v rámci jednoho prostředí.
Prvním krokem v systémovém inženýrství je definování a testování funkcí a jejich vzájemných interakcí. Tato síť závislostí provází produkt po celý jeho životní cyklus, od návrhu a výroby až po používání. Díky ní je možné kdykoli ověřit, zda komponenty a změny splňují původní požadavky.
Takřka automaticky tak vzniká virtuální dvojče vozidla, které zahrnuje i software. Na platformě 3DEXPERIENCE lze toto virtuální dvojče spravovat, simulovat a průběžně ověřovat, přičemž software řídí stále více funkcí auta a přináší do celého systému vyšší míru inteligence, zejména proto, aby dokázal nahradit řidiče, který se může věnovat jiným věcem, například pracovní schůzce nebo výběru vína.
Softwarově definované vozidlo umožňuje kdykoli přidávat nové funkce a zákazníci to budou očekávat. Koupě auta dnes znamená pořízení téměř neměnného produktu, s jehož nedostatky musíte žít celé roky. Tento koncept už patří minulosti. Chyby v softwaru lze rychle opravit a distribuovat do všech vozidel prostřednictvím bezdrátových aktualizací.
Stejně snadno lze zavádět i nové či vylepšené funkce. Pokud výzkum objeví novou strategii pro systém ABS, není potřeba vyrábět prototypy, funkce se otestuje na virtuálním dvojčeti, implementuje do softwaru a následně se v krátkém čase přenese do zákaznických vozidel. Takto všichni majitelé těží z inovací i oprav chyb.
Zdroj:
https://blog.3ds.com/brands/3dexcite/software-defined-vehicles
